Inspirativní lidé – 1. část: Mark Harrison o ochraně kulturního dědictví | Inspirational People – Part 1: Mark Harrison on Protecting Cultural Heritage
- 25. 4.
- Minut čtení: 10
English version below
Je mi velkou ctí přivítat vás u úvodního příspěvku nové série na blogové části mých webových stránek. Tento prostor jsem se rozhodla věnovat rozhovorům s inspirativními osobnostmi. Mým prvním vzácným hostem je Mark Harrison, odborník působící ve Spojeném království v oblasti ochrany kulturního dědictví. Respekt si získává nejen svou úctyhodnou více než čtyřicetiletou praxí, ale především mimořádným mezioborovým přesahem. Jeho profesní dráha je pozoruhodnou cestou od vysokých pozic v řadách policie až po současné působení na pozici vedoucího oddělení pro kriminalitu proti kulturnímu dědictví (Head of Heritage Crime) v organizaci Historic England.
Mark Harrison strávil tři desetiletí u Metropolitan Police Service a Kent Police. Během své kariéry prošel širokým spektrem pozic – od řadového policisty přes detektiva až po okresního velitele (District Commander) v Canterbury. Specializoval se především na kriminalitu ve venkovských oblastech, krádeže kovů a problematiku antisociálního chování. Na základě svých rozsáhlých zkušeností byl v roce 2010 vyslán z policejních řad do organizace English Heritage, kde převzal vedení iniciativy zaměřené na boj proti kriminalitě páchané na kulturním dědictví. V organizaci následně pokračoval ve své práci a vypracoval se na klíčového stratéga v oblasti prevence nelegálních aktivit, vandalismu a krádeží na památkově chráněných objektech. Vedle své profesní praxe působí také jako hostující výzkumný pracovník na několika univerzitách, mimo jiné na University of Kent a University of New England. Zároveň vyučuje na University of Oxford, kde vede kurzy zaměřené na památkovou péči. V oblasti ochrany kulturního dědictví se zaměřuje na rozvoj strategií, mezioborovou spolupráci a budování partnerství v boji proti kriminalitě ohrožující historické památky. Jako programový ředitel projektů Timescapes Kent a The Forgotten Frontline aktivně zapojuje veřejnost do poznávání a ochrany místní historie, zejména v regionu Kent. Je držitelem titulu Fellow of the Society of Antiquaries of London (FSA) a působí jako poradce v řadě národních i mezinárodních pracovních skupin zaměřených na bezpečnost a ochranu kulturního dědictví.
Kateřina M:
Máte za sebou významnou kariéru u policie, kde jste dosáhl hodnosti vrchního inspektora a zároveň jste členem Society of Antiquaries. Co vás vedlo k propojení těchto na první pohled odlišných oblastí a jak vaše policejní zkušenosti ovlivňují váš přístup k ochraně kulturního dědictví?
Mark H:
Ačkoli bývá policejní práce a ochrana kulturního dědictví často vnímána jako dvě oddělené oblasti, pro mě mezi nimi vždy existovala přirozená a zřejmá souvislost. Úkolem policie je chránit lidi, místa i komunity – a historické budovy, archeologická naleziště či kulturní krajina jsou jejich nedílnou součástí. Výrazně utvářejí místní identitu a mají přímý dopad na kvalitu života obyvatel. Během své policejní kariéry jsem opakovaně vnímal, že trestná činnost namířená proti historickým místům bývá často podceňována nebo nesprávně chápána. Vzniklé škody byly někdy vnímány jako technické či okrajové, přestože jejich skutečný dopad byl nenahraditelný. Zároveň bylo zřejmé, že odborníci v oblasti památkové péče disponují hlubokými znalostmi a cennou expertizou, která však nebyla vždy dostatečně propojena s praxí vymáhání práva.
Ve své roli v Historic England mohu navazovat na zkušenosti z policejní služby a využívat je při tvorbě projektů, které mají reálný dopad v praxi. Důraz kladu především na jasné vymezení rolí, sdílenou odpovědnost a dosažení konkrétních výsledků. Zároveň jsem si velmi jasně uvědomil, že ochranu kulturního dědictví je nutné komunikovat jazykem, kterému orgány činné v trestním řízení skutečně rozumějí – tedy prostřednictvím pojmů jako riziko, škoda a veřejný zájem, nikoli pouze skrze kulturní či historickou hodnotu. Právě tento způsob uvažování pomáhá překlenout propast mezi odbornou památkovou péčí a praktickým výkonem práva.
Kateřina M:
Mnozí v České republice obdivují systematický přístup Spojeného království k problematice kriminality v oblasti památkové péče. Mohl byste stručně popsat hlavní pilíře spolupráce mezi Historic England a místními policejními složkami? A co podle vás činí toto partnerství skutečně efektivním?
Mark H:
Takzvaný „britský model“ prevence památkové kriminality ve skutečnosti neexistuje jako jednotně definovaný systém. Jednotlivé části Spojené království – Anglie, Wales, Skotsko a Severní Irsko – si vytvořily vlastní přístupy, které odpovídají jejich specifickým potřebám a prioritám. Společně však tyto modely vytvářejí širší britský rámec a ve spolupráci s kolegy v Irsku i širší přístup v rámci Britských ostrovů k prevenci a vyšetřování trestné činnosti proti kulturnímu dědictví.
Mnoho zemí, včetně států střední a východní Evropy, přitom již dnes disponuje kvalitní legislativou i odpovídajícími strategiemi na ochranu památek a historického prostředí.
Britská praxe ukazuje především význam efektivního propojení institucí a mechanismů, které již existují. Namísto budování centralizované specializované jednotky jsme se soustředili na to, aby památkové instituce, policie, státní zastupitelství a místní samosprávy spolupracovaly účinněji v rámci jasně nastaveného systému odpovědností a postupů zaměřených na prevenci i vyšetřování. Právě tato koordinace je klíčem k tomu, aby ochrana kulturního dědictví fungovala v praxi.
Kateřina M:
V České republice je památková péče zajišťována vysoce kvalifikovanou komunitou odborníků, včetně historiků umění, historiků a archeologů. Úkolem této odborné sféry je správa a technická ochrana kulturního dědictví. Přestože je odborná úroveň vysoká a právní rámec ochrany památek je na papíře robustní, v praxi často narážíme na chybějící článek v oblasti vymáhání práva. Na rozdíl od Spojeného království zde neexistuje specializovaná složka zaměřená na památkovou kriminalitu, což může ztěžovat přechod od identifikace porušení k jeho efektivnímu právnímu postihu. Jaké byste na základě této zkušenosti doporučil první kroky českým památkářům, aby dokázali tuto mezeru ve spolupráci s orgány činnými v trestním řízení lépe překlenout a aby byla ochrana kulturního dědictví vnímána nejen jako odborná agenda, ale i jako závažná trestněprávní problematika?
Mark H:
To, co popisujete v České republice – tedy silné odborné zázemí provázené obtížemi v oblasti vymáhání práva – je situace známá z mnoha zemí a často vypovídá spíše o síle systému než o jeho slabosti.
V praktické rovině mohou pomoci tři základní kroky.
Zaprvé je nezbytné jasně pojmenovat vzniklou škodu. Odborné posudky mají zásadní význam, orgány činné v trestním řízení však potřebují srozumitelné vyjádření toho, v čem spočívá nevratnost škody, jaký je veřejný zájem na ochraně, jaké jsou finanční dopady a jaká míra rizika z daného jednání vyplývá.
Zadruhé je vhodné propojit památkovou kriminalitu s oblastmi, které jsou orgánům činným v trestním řízení bližší – například s hospodářskou kriminalitou, environmentální kriminalitou nebo otázkami veřejné bezpečnosti. Takové propojení usnadňuje začlenění těchto případů do již existujících postupů a mechanismů.
Zatřetí je důležité chápat prosazování práva jako přirozenou součást ochrany kulturního dědictví, nikoli jako mimořádný nebo krajní nástroj. Pravidelná a přiměřená spolupráce posiluje vzájemnou důvěru a napomáhá tomu, aby byla památková kriminalita vnímána jako standardní součást ochrany kulturního dědictví.
Silný systém ochrany kulturního dědictví nemusí být policejní institucí, ale musí být schopen sebevědomě a efektivně spolupracovat s policií.
Kateřina M:
Věnujete se také komunitní archeologii. Jak důležitou roli podle vás hraje místní veřejnost a dobrovolníci při prevenci památkové kriminality? A může být „všímavý soused“ v některých případech stejně účinný jako bezpečnostní kamera?
Mark H:
Místní komunity hrají při prevenci památkové kriminality zásadní roli. Velmi často jsou prvními, kdo si všimne nelegálních zásahů nebo podezřelého jednání v daném území.
Všímavý soused může být v praxi stejně účinný jako technické prostředky. Zatímco kamerové systémy událost zaznamenají, aktivní a informovaná komunita jí může v některých případech dokonce zcela předejít. Projekty komunitní archeologie zároveň pomáhají budovat hlubší porozumění místu a posilují vztah lidí k jejich kulturnímu prostředí.
Zapojení veřejnosti – například prostřednictvím programu Heritage Watch – funguje nejlépe tehdy, když mají dobrovolníci jasnou podporu, srozumitelné instrukce a zároveň zpětnou vazbu k oznámeným podnětům. Právě tato kontinuita posiluje důvěru a dlouhodobou udržitelnost celého systému.
Kateřina M:
Co podle vás představuje největší nově vznikající hrozbu pro památkovou péči v příštím desetiletí?
Mark H:
Hlavní výzvou dneška je kombinace tlaků, které na památkovou péči působí současně. Klimatická změna, ekonomická omezení a postupně klesající kapacity pro údržbu i samotné vymáhání práva představují rostoucí riziko jak pro jednotlivé památky, tak pro širší historická prostředí.
Řešení těchto komplexních problémů vyžaduje víc než jen samotné uplatňování práva. Ochrana kulturního dědictví musí být chápána jako součást širšího rámce, který zahrnuje bezpečnost komunit, ochranu životního prostředí i celkovou odolnost společnosti. Památková kriminalita se přitom netýká pouze minulosti. V jádru odráží současná rozhodnutí o tom, co považujeme za hodnotné – a co jsme ochotni skutečně chránit.
Ráda bych vyjádřila upřímné poděkování Marku Harrisonovi za jeho cenné postřehy a za sdílení rozsáhlých profesních zkušeností v oblasti prevence kriminality páchané na kulturním dědictví.
It is a great honour to welcome you to the inaugural post in a new series on the blog section of my website. I have chosen to dedicate this space to interviews with inspirational figures. My first distinguished guest is Mark Harrison, a British cultural heritage protection expert. He is held in high esteem not only for his distinguished career spanning over forty years, but above all for his exceptional multidisciplinary expertise. His professional trajectory represents a remarkable journey from senior ranks within the police service to his current position as Head of Heritage Crime at Historic England.
Mark Harrison served with the Metropolitan Police Service and Kent Police for three decades. During this period, he held a range of roles, from Police Constable and Detective to District Chief Inspector for the Canterbury District. He specialised in rural crime, metal theft, and issues relating to anti-social behaviour. In 2010, drawing on his extensive experience, he was seconded from the police to English Heritage to lead an initiative focused on combating heritage crime. He subsequently remained with the organisation, developing into a key strategist in the prevention of illegal activity, vandalism, and theft affecting heritage assets. Alongside his professional practice, he is a Research Fellow at several academic institutions, including the University of Kent and the University of New England. He also serves as Course Director at the University of Oxford, where he leads programmes on heritage protection. Within the field of cultural heritage, his work focuses on strategy development, interdisciplinary collaboration, and partnerships aimed at combating crimes that threaten shared heritage. As Programme Director for the Timescapes Kent and The Forgotten Frontline projects, he actively engages the public in exploring and preserving local history, with a particular focus on the county of Kent. He is a Fellow of the Society of Antiquaries of London (FSA) and acts as an advisor to numerous national and international working groups dedicated to security and heritage protection.
Kateřina M:
You have had a distinguished career in the police force, reaching the rank of Chief Inspector, and you are also a Fellow of the Society of Antiquaries. What led you to bridge these two seemingly distinct fields, and how does your background in policing inform your approach to heritage protection?
Mark H:
Although policing and heritage protection are often seen as separate fields, the connection has always been clear to me. Policing is about protecting people, places, and communities. Historic buildings, archaeological sites and landscapes are part of that same environment and contribute directly to local identity and wellbeing.
During my police career, I saw how crime affecting historic places was often misunderstood or underestimated. Damage was frequently treated as technical or minor, even where loss was permanent. At the same time, heritage professionals held deep expertise that was not always well connected to enforcement practice.
In my role at Historic England, I am able to draw upon my policing experience to develop projects that will work in practice. I am able to place importance on clarity of roles, shared responsibility and outcomes. It has also made me very aware that heritage harm needs to be expressed in terms that enforcement bodies recognise, such as risk, harm and public interest, rather than cultural value alone.
Kateřina M:
Many in the Czech Republic admire the structured approach the UK takes to heritage crime. Could you briefly outline the core pillars of collaboration between Historic England and local police forces? What makes this partnership effective?
Mark H:
The “UK Model” of Heritage Crime Prevention. There is no single “UK model”. Each of the ‘Home Countries’ – England, Wales, Scotland and Northern Ireland – have developed localised models to cater for local needs and objectives. This in turn delivers a whole-UK approach and, with work with colleagues in Ireland, a whole British Isles approach to prevent and investigate heritage and cultural property crime.
In fact, many countries, including those in Central and Eastern Europe, already have robust legislation and policies in place to protect heritage assets and the wider historic environment.
What the UK experience shows is the value and benefit of connecting organisations and structures that already exist. Rather than creating a centralised unit, we have provided a focus on helping heritage bodies, law enforcement, prosecutors and local authorities to work together more effectively and to set within an agreed framework responsibilities and pathways for prevention and investigation.
Kateřina M:
In the Czech Republic, heritage protection is overseen by a highly qualified community of professionals, including art historians, historians, and archaeologists. Their role focuses on the scholarly stewardship and technical safeguarding of monuments. However, while academic expertise is strong and the legal framework robust on paper, there is often a “missing link” in practical enforcement. Unlike the UK, there is no dedicated law enforcement unit specialising in heritage crime, which can make the transition from identifying an offence to pursuing legal action more challenging. Against this background, what initial steps would you recommend for Czech heritage professionals to better bridge the gap with law enforcement, and ensure that heritage protection is recognised not only as an academic concern, but also as a matter of serious criminal enforcement?
Mark H:
What you describe in the Czech Republic, strong professional expertise combined with challenges around enforcement, is familiar in many systems and often reflects strength rather than weakness.
In practical terms, three steps can help bridge the gap.
First, make the harm explicit. Expert assessments are strong, but enforcement bodies benefit from clearer statements about irreversibility, public interest, financial impact and risk.
Second, link heritage crime to familiar enforcement areas, such as economic crime, environmental crime or public safety, so cases can move through existing processes.
Third, treat enforcement as routine rather than exceptional. Proportionate and regular engagement builds confidence on both sides and helps heritage crime become recognised as part of mainstream practice.
Strong heritage systems do not need to become policing organisations, but they do need to work confidently alongside policing.
Kateřina M:
You are also involved in community archaeology. How important is the role of local communities and volunteers in preventing heritage crime? Can a “watchful neighbour” ever be as effective as CCTV surveillance?
Mark H:
Local communities play a vital role in preventing heritage crime. They are often the first to notice unauthorised works or suspicious activity.
A watchful neighbour can be as effective as technology. CCTV records events, but engaged communities can sometimes prevent damage altogether. Community archaeology projects can help build understanding and care for places. Community involvement, such as Heritage Watch, works best when volunteers are supported, given clear guidance and receive feedback when concerns are raised.
Kateřina M:
What do you consider to be the most significant emerging threat to cultural heritage over the next decade?
Mark H:
The main challenge is the combination of pressures affecting heritage. Climate change, economic constraints and reduced capacity for maintenance and enforcement all present increased threats and risks to heritage assets and the wider historic environment.
Addressing this range of complex challenges requires more than enforcement alone. Heritage needs to be integrated into wider thinking about community safety, environmental protection and resilience.
Heritage crime is not only about the past. It reflects choices made in the present about what is valued and protected.
I would like to express my sincere gratitude to Mark Harrison for his valuable insights and for sharing his extensive professional experience in the field of heritage crime prevention.
